Mezi Bali a Lombokem se nachází tři malé ostrovy, které mají kromě krásné přírody společné také jméno, resp. první slovo: Nusa. Jedná se o ostrovy Nusa Penida, Nusa Lembongan a Nusa Ceningan (seřazeny dle velikosti). Nejčerstvější vzpomínky mám na ostrov Nusa Penida. Tak pojďme na to, než polovinu zapomenu.
Na Penidě jsme strávili 3 noci, určitě jsme tedy neviděli všechno a existuje mnoho dalších krásných míst, které stojí za vidění. Cestopis níže tak může posloužit jako případná inspirace při plánování pobytu na Penidě, ale určitě sami objevíte spoustu dalších věcí! Na konci článku máte tip na zdroj, kde hledat.
VYRÁŽÍME: Speedboat Sanur – Nusa Penida
Na Penidu jsme vyráželi z přístavu v Sanuru, speedboatem je to cca 35 minut dlouhá cesta. Když fouká, je to trochu adrenalin ve vyšších vlnách, ale není to nic hrozného. Když budete mít kliku na počasí, můžete se téměř celou cestu kochat výhledem na Mt. Agung po levé straně.
TIP 1: Lístky na speedboat kupte až přímo v přístavu, u stánku, který se nachází po levé ruce. Nemůžete jej minout, navíc oni si vás nemohou nevšimnout – jsou velmi pozorní 🙂 Cesta stojí 200.000 IDR, aktivně si řekněte o zpáteční za 350.000 IDR (zpáteční může být i otevřená, nemusíte kupovat na konkrétní datum), dají vám ji bez mrknutí oka. A proč kupovat zde? Pokud chápu dobře, oni jsou přeprodejci. Koupíte u nich a oni vás pošlou na loď, která zrovna jede. Viděli jsme chudáky, kteří jen za cestu tam dali 350.000 jen kvůli tomu, že kupovali přímo u stánku společnosti (pozn.: s nákupem online nemám zkušenost).
TIP 2: Ke speedboatu běžte v pantoflích/žabkách, při nalodění se budete brodit vodou. Na speedboatu, pokud bude volno, si sedněte dozadu na otevřený prostor. Stojí to za to. Většina lidí musí sedět vevnitř, kde je málo místa na nohy, a hlavně z toho nic moc nemají. Za mě lepší sedět venku a cítit vítr ve vlasech než koukat přes okýnko.
NUSA PENIDA
Na Penidě jsme hned v přístavu půjčili skútry a vyrazili se ubytovat. Oproti plánu jsme měli ubytko trochu dále od přístavu – asi mě při bookování zlákal název Bintang (značka místního piva) a na ostatní věci, jako je třeba řešit jeho polohu, jsem zapomněl 🙂 Ale nakonec se jeho lokace ukázala jako skvělý výchozí bod pro všechny výlety.
Co se skútrů týká, na Nusa Penidě je to nutnost, abyste mohli ostrov prozkoumat. Při našich cestách jsme občas potkávali vícemístné minivany, které na danou atrakci zřejmě vezli turisty z nějakých hotelů, ale na těch šílených cestách, o kterých ještě bude řeč, to muselo být spíše za trest. Je mi jasné, že někdo třeba nemá na výběr, ale pokud mohu porovnat, tak přírodní atrakce, na kterou si dojedu na skútru, „chutná“ mnohonásobně lépe, než se tam nechat vysadit autem.
TIP 1: Za skútr víc jak 50 000 IDR na den nedávejte. Většinou začnou na 70 000 IDR, ale pokud budete alespoň na dva dny, na těch 50/den se nakonec dostanete.
TIP 2: Půjčíte-li skútr v přístavu, natankujte plnou hned u benziny, kterou při výjezdu z přístavu nemůžete minout. Je to jedna ze dvou čerpacích stanic na ostrově. Pak už budete odkázáni jen na benzin z lahví od vodky u cesty, v lepším případě z těch jejich pidi soukromých čerpacích stanic.
DEN 1: 2 v 1 – Angel´s Billabong a Broken Beach
První den jsme měli díky cestě na ostrov zkrácený. Přesto jsme stihli 2 místa, i díky tomu, že jsou hned vedle sebe. Sama cesta na Angels Billabong byla jedním velkým zážitkem. Ve vnitrozemí jsou cesty docela v pohodě, s minimálním provozem, takže je to hezký a lehký svezení. Ale jakmile se odbočí k pobřeží, tak to začne! 🙂 5,6 kilometrů jsme jeli asi hodinu. Na druhou stranu, všechna ta místa, kvůli kterým jsme tyhle strašně cesty překodrcali, za to naštěstí stála.
Každopádně – Angels Billabong. Krásné útesy, o které se divoce tříští vlny a máte-li kliku, chytnete opravdu úžasnou podívanou. Člověk si uvědomí, jakou má voda ohromnou sílu.
Přestože jsou tříštící vlny majestátní podívaná, já osobně bych zrovna na Angels Billabong preferoval klidné moře (tím pádem my jsme tedy měli spíše smůlu, že jsme chytli divoké). Útesů a vln už jsme na Bali viděli mraky a myslím, že největším zážitkem na Billabongu musí být koupání ve vytvořeném jezírku, které ústí přímo do moře. Samozřejmě pouze v případě, že je právě klidné moře. Takže plavky s sebou! Každopádně, Angels Billabong vás nemůže zklamat – buď si užijete parádní koupačku nebo se pokocháte divokým mořem. Win-win situace!
Broken Beach
Od Billabongu se dá pokračovat po cestičce dále a asi po 400 metrech se objeví další paráda. Broken Beach je vytvořený záliv, který se dá kolem dokola obejít – voda z moře do něj teče skrz vymletý otvor, který je tak překlenut přírodním mostem. Obtížně se mi to popisuje, mrkněte na fotky a pochopíte :). Dalším benefitem Broken Beach jsou krásně zelené pláně vedoucí až k útesům.
Strávili jsme zde asi dvě hoďky a úspěšně jsme během té doby zapomněli na to, že nás čeká ještě cesta zpátky. Pokud jsme byli jen trošku unavení, tak nás cesta velmi rychle probrala. Rychlá večeře ve Warungu po cestě, jeden povinný Bintang večer na usnutí a šup na kutě, zítra nás čeká dlouhý den.
DEN 2: Atuh Beach
Holky mě přehlasovaly a vstávání si určily na 7 ráno (v sobotu?!), ale nakonec jsem jim musel dát za pravdu, protože jsme díky tomu stihli parádní počasí na druhém konci Penidy. Atuh Beach je další z přírodních skvostů – jen je potřeba kvůli ní přejet celý ostrov. Ale většina cesty je vnitrozemím, v porovnání s předchozím dnem byla cesta o hodně lepší.
Když jsme dorazili na místo, odměnou nám byl nejdříve parádní výhled. Člověk nevěděl, zda koukat nalevo nebo napravo. Klasická pauza na fotky nám zabrala asi půl hodiny :).
Atuh Beach není pouze o výhledu, ale i o samotném koupání. Na pláž je potřeba slézt dolů po kamenných schodech, ale cesta vypadá horší a delší než ve skutečnosti je. Výhled z lehátka je kouzelný. Krásná písčitá pláž a asi 20 metrů od břehu skály, o které se rozráží voda. Na pláži je několik warungů, kde je možné koupit pivko, koktejl, vodu. Dokonce je možné se tam i najíst, ale asi to chce být obezřetný při výběru toho správného warungu. My jsme dostali chuť na grilované kuře a rybu a už když jsme pozorovali kluky při práci, jak zápasí s „grilem“ a podpalují ho pytlíky od chipsů, tak jsme si říkali, že naše volba asi nebyla šťastná. Ale přežili jsme to bez úhony.
Rozhodně se nejedná o žádnou komerční pláž. Je plná lehátek, která jsou volně k dispozici (předpokládá se, že alespoň tu vodu nebo pivko si tam koupíte).
Teletubbies Hill
Po cestě zpátky jsme měli ještě v plánu Teletubbies Hills, což jsou krásné zelené kopečky, které vypadají stejně jako ty, po kterých běhal Tinky Winky a spol. Teletubbies Hills jsou vidět již po cestě na Atuh Beach, ale k těm nejhezčím je potřeba sjet z hlavní cesty. Jsou značeny cedulí u rozcestí, my jsme věřili mapám Google a to nebyla dobrá volba, nejsou tam dobře zadány. Každopádně místňáci pomohli. V okamžiku, kdy jsme dorazili do cíle, padla ve vteřině mlha a my neviděli ani ťuk. Tak třeba příště.
DEN 3: KelingKing Beach
Třetí den opět vstávačka v 7 (v neděli?!) a frčíme na KelingKing Beach. Část cesty je stejná jako první den, kdy jsme jeli na Angels Billabong, ale už víme co a jak, tak se jede o něco lépe. KelingKing Beach, resp. vyhlídka nad ní, je asi tou nejznámější fotkou z Penidy. A oprávněně. Nalevo, napravo, jeden neví kam s očima. Krásný zelený útes trčící do moře, pod ním z každé strany andělsky nedotčená pláž a před ním ještě jeden „trochu větší kámen“ trčící z moře. Tak jsme se pokochali, udělali fotky a já už jsem se pomalu chystal na cestu zpět ke skútrům. „Co, na tu pláž dolů se dá jít?!“ No a holky už měly program naplánovaný 🙂 Jít se tam opravdu dá. U nás to bylo specifičtější tím, že jelikož jsme tam byli poměrně brzy dopoledne, tak jsme byli první, kdo se tam ten den vydal. Věřím tomu, že když tam člověk přijede později a z výšky vidí dole na pláži lidi, tak váhá méně. Ale my jsme ten den byli průkopníci a ze shora jsem vyrážel s malými pochybami – nedokázal jsem si představit, kudy tím megastrmým srázem může vést cesta.
Ale vede. Byť někdy byla opravdu extrémní. Ale když člověk pod sebou neustále vidí tu krásnou pláž, která se mu navíc čím dál tím víc přibližuje, tak se má aspoň na co těšit. Byla to kombinace chůze a lezení a určitě to není pro ty, kteří mají strach z výšek. Občas se totiž jde opravdu po uzoučké cestičce, pod kterou je sráz až dolů na pláž. Jediné co člověka uklidňuje, je zábradlí, tvořené klacky, které jsou mezi sebou svázané provázkem. Občas nám zábradlí zůstalo v ruce 🙂 Člověk si uvědomí, jak je to o psychice. Kdyby tam zábradlí nebylo, v životě tam nevleze. Takhle, když tam zábradlí je, byť je úplně k ničemu a ve výsledku to je jak kdyby tam nebylo, tak hned vytváří pocit alespoň nějakého trochu bezpečí.
Došplhali jsme dolů, kde náš čekala úplně prázdná pláž. Bylo to úžasné, ptž se časem zaplnila dalšími odvážlivci, ale když jsme přišli my, tak byla beze stopy v písku (dobře, překvapil nás tam klučina, který tam prodával vodu – jak ji chudák asi nosí dolů? – ale ten se nepočítá).
Zrovna byly docela velké vlny (možná tam jsou vždycky, nevím), takže na koupačku to bohužel nebylo. Jen jsme se tedy osvěžovali po kolena ve vodě a když přišla jó velká, byly jsme tam až po krk. Plavat se dá – když jsme odcházeli, tak tam první robinson překonal vlny ze strany a jakmile byl 4,5 metrů od břehu, užil si parádní pohoupání na vlnách předtím, než se zabalí. Úplně jsem mu záviděl, ale v tu dobu už jsme akorát vyráželi zpátky nahoru.
Nakonec cesta tam i zpět docela utekla – nemá cenu spěchat. Jak jsme vyběhli nahoru, tak holkám nebylo úplně dobře, přece jen je to docela převýšení (nikde jsme to nenašli, ale podle mě to tak 350,400 metrů bude) na malé vzdálenosti. Pokud vás cestou dolů motivuje pohled na krásnou pláž, cestou nahoru se můžete utěšovat představou vychlazeného Bintangu 🙂
TIP 1: Žabky vážně nejsou ne cestu dolů vhodná obuv.. Není to sranda, je to opravdu nebezpečné. Určitě pevné boty s sebou.
TIP 2: Vyrazte brzy ráno. My jsme dorazili nahoru někdy kolem půl 9 a celá cesta dolů byla krásně ve stínu. Naopak zpátky už jsme šli pod sluníčkem (není šance se mu schovat) a bylo to znát. Vodu (i na cestu zpátky) určitě s sebou!
Původně jsme měli v plánu ještě další atrakce poblíž (především Peguyangan Waterfall – kam se leze dolů po útese po úzkém schodišti), ale vzhledem k vynaložené aktivitě jsme to nakonec vzdali a zbytek dne si odpočinuli na Crystal Bay – jedné z mála dostupných pláží na Penidě.
Takže – Co ta Nusa Penida?
Jedním slovem paráda. Jednotlivá místa jsou sice trochu dále od civilizace (valná většina ubytování je na severozápadním pobřeží) a jejich časová dostupnost se zvyšuje s kvalitou příjezdových cest, ale všechna místa popsaná výše za to stála. Navíc na těch místech, která jsme navštívili, se dá vždy strávit čas, není to tak, že tam člověk přijede, pět minut se pokochá a frčí zpět.
Na skútru to není moc pro začátečníky. Nevěříte si? Jeďte se rozjezdit na vedlejší Nusa Lembongan – tam je to ideální. I já jsem se tam učil. A pak hurá na Penidu.
TIP: Inspiraci na další krásná místa hledejte indonesia.tripcanvas.co (týká se celého Bali, ale z Penidy je tam asi 7,8 míst).
On my way @vrti49 