Koh Jum je malý ostrov mezi Koh Lantou a Krabi. Narazil jsem na něj poslední večer na Lantě, když jsem vymýšlel kam dál. Zlákala mě možnost treku na zdejší kopec. Skoro žádné informace jsem nenašel, jen pár fotek na Facebooku, ale plánoval jsem, že se optám místních na ostrově. Speedboat jel další den ráno, což mi vyhovovalo, vyrazil jsem do města koupit lístek (350 THB) a ráno před hotelem čekal na transfer do přístavu (to je docela benefit v Thajsku, že když si koupíte lístek na loď, tak většinou zahrnuje i transfer z hotelu).
Na Koh Jum jsem si přes Agodu zamluvil ubytování na dvě noci na severní pustině ostrova (sever ostrova už se jmenuje Koh Pu) a těšil jsem se, jak přes víkend zrelaxuju. Relaxu jsem si nakonec užil až až. Vlastně ani nebyl pořádně čas něco fotit 🙂

Ale vše to tedy začalo docela rozpačitě.. Speedboat na ostrově nestaví. Zastaví na moři a čeká, až k němu dorazí lodě z resortů, které naberou své hosty. Na speedboatu se nás ptali na ubytování, říkám tedy RockView Teracce, radši ještě ukazuju na mapě a dostává se mi odpovědi, že mám vystoupit na druhé zastávce (loď staví u pobřeží Koh Jum dvakrát). OK, tedy, čekám na druhou zastávku. Přijelo pár lodí, ale všechny patří konkrétním resortům. Pořád čekám, nikdo o mě nemá zájem. Nakonec mě nakládají do poslední lodě, ale to je taxi a mě to bude stát 100 bathů. Klasika.. S hořkým úsměvem si sedám do lodi a plujeme směrem k pobřeží. Jiná možnost prostě nebyla. Vyhazují mě na pláži, kde není vůbec nic a pokynou, že nahoře na kopci na mě čeká taxi. Šplhám tedy do kopce a tam opravdu čeká auto (auto.. ne skútr s vozítkem vedle sebe, který tady běžně jezdí za par kaček). „Tak za kolik“, říkám skoro s rezignovaným úsměvem, protože je mi jasný, že tohle bude další pálka (na místní poměry). „300“. Ani to nekomentuju a jdu dál. „200“. Ne, dej mi pokoj, jdu pěšky někam půjčit skútr. Drkotám se tedy po prašné cestě, všude kolem jen palmy a aspoň náznak civilizace v nedohlednu.

Za chvíli mě předjíždí můj terénní taxík, to tedy nasadím plně spokojený výraz, abych mu ukázal, jak jsem v pohodě J Po několika minutách se blížím konečně k nějaké silnici, půjčím tedy skútr tam. Jak se blížím, poznávám v dálce „svého“ šoféra, jak na mě i s autem čeká na konci silnice. Ten má teda trpělivost. Už z dálky gestikuluje, za chvíli mě tahá batoh z ruky – „free, free“.. Před 5 minutami za 3 stovky a teď zdarma? Dvakrát mi zopakuje název mého ubytka, ukáže na telefon, že s nimi mluvil a zopakuje, že mě tam hodí zdarma.. To je fakt nějaké podezřelé. Když mi to i na potřetí potvrdí, trochu s nedůvěrou sedám do auta a jedeme. Směr je dobrej, tak snad mě doveze. Dovezl. Dokonce i odvedl do „resortu“. Tam se pozdravil s majitelem, který nás šel přátelsky uvítat, chvíli spolu poklábosili, načež mi pan domácí přeložil, že mám dát řidiči dvě stovky.. 🙂
Jasně, že s nikým nemluvil, jasně, že už dopředu věděl, že tohle zdarma nebude. Odmítám. A tvářím se fakt naštvaně. Docela patová situace, taxikářovi se taky nikam nechce a chudák domácí je mezi námi. Nakonec mu ty peníze dal majitel. To jsem zas nechtěl, nebyla to jeho chyba. Byť jsem se zatvrdil, že za ten taxík nezaplatím, jakmile taxikář odjel, tak jsem domácímu ty prachy dal. Každopádně jsem z toho byl fakt dopálenej. Byl jsem na úplně nádherným místě, čekal jsem na pokoj na lehátku na útesu a místo abych si to užíval, tak to ve mně úplně vřelo.


Pak jsem si to uvědomil:
Fakt si nechám zkazit den nějakým prolhaným maníkem? Ten mi za to přece absolutně nestojí.
Štvalo mě z principu, že jsem mu skočil na lep, ale na druhou stranu, měl se mnou fakt práci mě do toho auta dostat 🙂 A je to aspoň poučení do příště. Škoda, že jemu podobní kazí dojem z jinak tak přátelských a hodných domorodců.

Užil jsem si víkend na max! Četl jsem si na útesu, šnorchloval, západy slunce si užíval na kajaku na moři. Nakonec jsem si i objel ostrov, když jsem si na ubytku půjčil motorku. Ne skútr, ale starého fichtla, kde se musí řadit. A dal jsem to. Byť tedy první startování, kdy jsem se ho asi pět minut snažil nakopnout a nastartovat, mě stálo protrhanou žabku. Po pěti minutách jsem zjistil, že mám klíčky v zapalování ve špatné poloze.. 🙂


Na trek jsem se nakonec nedostal, nějak mě trápí koleno a zrovna tady bolelo dost. Ale i tak to byl super odpočinek, Koh Jum je krásný ostrov s malým turistických ruchem, ale o to kouzelnější.. Strávil jsem tam 3 klidné dny a frčel dál, na Krabi.

Cesta Koh Jum (Koh Pu) – Krabi (Ao Nang)
Kolem Koh Jumu jezdí speedboaty na trase Koh Lanta – Krabi, které staví na moři. Cesta na Krabi stojí 400 bathů (cca 260 Kč). Našel jsem alternativu, která byla více dobrodružná. Z Koh Jumu jezdí lokální rybářské loďky za 100 THB (pro místní za 50, ale turisté s baťůžky platí 100) do Lam Kruat Pier, který je na pevnině. Odtum jezdí songthaew (takový lepší tuk tuk) za 100 THB do Krabi Town, kde jsem přesedl na další songthaew za 50 THB do Ao Nangu. Celkem tedy za 250 bathů super cesta s místňákama. Jak už jsem psal někde dřív, nejde o ty ušetřené peníze, ale o ten pocit z tohoto typu cestování 🙂

