LANGKAWI – malajsijská paráda

Langawi bylo mou druhou zastávkou na cestě po Asii. Strávil jsem tady 5 krásných dní a do dneška na Langkawi moc rád vzpomínám. Bylo kombinací krásných pláží, zeleného vnitrozemí a turistických atrakcí.

Langkawi, tak jsem tady

Na Langkawi jsem v neděli dorazil z Penangu tak trochu nepřipravený. Jediné, co jsem si zorganizoval, byla cesta, jinak jsem toho moc neměl. Cestoval jsem trochu komplikovaněji, ve stylu správného baťůžkáře.

Cesta Penang – Langkawi

Z Penangu je možné jet buď speedboatem přímo na Langkawi, cesta stojí 70 RYM a trvá cca 3 hodiny, nebo se svézt pěkně po pevnině za polovic. Nějak jsem se tady na cestě naučil volit levnější varianty, ne snad kvůli tomu, že bych musel počítat každý ringgit, ale jednak je příjemné něco ušetřit (ono se to časem i docela nasčítá) a ještě k tomu má ze sebe člověk lepší, takovej „cestovatelskej“ pocit.

Vyrazil jsem tedy lokálním trajektem z ostrova na pevninu do Butterworth (trajekt jede asi půl hoďky a je zdarma) a odtud autobusem do Kuala Perlis (cca 2 hodiny za 18 RYM), z Kuala Perlis speedboatem na Langkawi (cca 1 hodina za 18 RYM).

Když v Butterworthu konečně přijel autobus a začali z něj vylézat cestující na krátké protažení, tak jsem kulil oči – všichni v mikinách. Za chvíli jsem pochopil. Taková kosa vevnitř. To samé potom na lodi. Jakmile je nějaký uzavřený dopravní prostředek, klima tam jede na plné pecky a mikiny určitě s sebou.

Příjezd na Langkawi

Až po cestě jsem se snažil najít nějaké informace, co na ostrově vlastně je, kde chci vůbec bydlet, jak dlouho tam budu. Jediné, co jsem měl, bylo ubytko na první noc, přímo v přístavním městě Kuah. V přístavu jsem si dohodl skútr za 25 ringitů na den (resp. 24 hodin) a vzal ho do pátku (tedy na 5 dní) – býval bych to asi ukecal na 20/den, ale začínali jsme na 40 a 25 byla moje hranice, tak jsem mohl být spokojenej. Byť mě to po cestě z přístavu trochu žralo, že jsem dal svou kůži moc lacino 🙂 V přístavu samozřejmě ještě nemohla chybět fotka sochy orla, místní dominanty.

Langkawi orel

Kuah jako město mě zklamalo. Nic tam není, je takové nemalebné. Ne, že bych ho nějak poctivě prošel, měl jsem na to jeden večer, ale ani pláž jsem nenašel. Všude mrtvo. Dal jsem si pivko na břehu moře (resp. dvě, lowcost hadr..) a mrknul jsem na krásný západ slunce – v nevědomí dní následujících, kdy jsem si parádních západů užil až až.

Další den ráno jsem vyrazil do kavárny za prací. Strávil jsem tady asi 4 hoďky, během kterých jsem stihl krásně načuchnout odérem z friťáku z kuchyně a vyrazil na cestu do středu ostrova, kde jsem booknul ubytko. Úplně neplánovaně jsem totiž při hledání ubytování na internetu zabloudil myší právě sem.

Původně jsem hledal ubytko na jihozápadě ostrova (kolem pláže Cenang Beach), což je – i podle množství nabízených ubytování – asi jediné rušnější místo na ostrově. Paradoxně jsem se tam nakonec ani nedostal a vůbec mi to nevadí.

A ukázalo se to jako skvělé rozhodnutí. Na netu jsem totiž četl, že stojí za to vylézt na kopec Gunung Raya, který je ve vnitrozemí a hlavně že na severu je krásná pláž Tanjung Rhu. Na Bookingu, Agodě ani Airbnb ale nahoře ubytko žádné, jen Four Season (ono tam pár ubytování je, ale já to hledal na další den a bylo plno). Vzal jsem ubytování uprostřed ostrova, dá se říct uprostřed ničeho, ale vzhledem k tomu, že Langkawi není nijak extra velké, se nakonec lokace ukázala být úplně ideální. V plánu bylo zůstat dvě noci a pak se přesunout na jihozápad – líbilo se mi tady tolik, že jsem nakonec zůstal noci 4 – nic mi tady nechybělo. Jednalo se o bungalowy, každý měl maličkou verandu a silnou wifinu.  Takže jsem nemusel hledat na práci žádnou kavárnu (tady bych asi stejně nepochodil) a mohl krásně pracovat z domova. Být tam ještě bazén, tak je to ráj na zemi. Navíc jsem tam objevil warung, který byl součástí komplexu (jídlo bych si tam asi nedal, neviděl jsem tam za celou dobu jediného hosta), kde babča dělala výborný domácí ovocný fresh. Takže jsem 4 dny úspěšně kombinoval práci a objevování.

langkawi_ubytko
Práce na terase

Tanjung Rhu beach

Tanjung Rhu Beach

Každý den jsem trávil na krásné Tanjung Rhu beach. Tu jsem si doslova zamiloval. Vůbec nic mi na ní nechybělo. Na skútru jsem to měl asi 15 min i se zastávkou v obchodě pro pivko (na pláži nemají) a byl jsem tam každý den odpoledne nebo v podvečer. A to jsem ji první den skoro minul. Vyrazil jsem směrem k ní a když jsem uviděl parkoviště a stánky u silnice, seskočil jsem z motorky a zcela fascinován výhledem se vydal na pláž. Nic tak hezkého jsem do té doby asi neviděl, pláž jak z obrázku. A ta lehátka.. Rychle jsem z nadšení vystřízlivěl, když si za lehátko ve 4 odpoledne řekli o 100 ringgitů (500 Kč). Ok, lehnu si na ručník. Ale nikde, prostě nikde žádný stín – tak tady dlouho nevydržím.. Když jsem pak na pláži hledal na Google mapách místa, kam vyrazit další den, tak najednou koukám – Tohle není má pláž! Ta je ještě kus dál.. Vyrazil jsem tedy po cestě dál a jo, tohle byla ona! Úžasná pláž s výhledem na malé ostrůvky před vámi, krásný písek a listnatý háj se stínem přímo na pláži. Je tady i známý „chodník“ z písku směrem do moře.

Tanjung Rhu Beach langkawi

Gunung Raya – já chci na věž!

Druhý den jsem vyrazil na kopec Gunung Raya. Nahoru se dá vyjet na skútru, vede tam až překvapivě kvalitní silnice. Po cestě jsem potkal spoustu opic a při troše štěstí jsou vidět i orli. Koukejte na stromy nahoru, sedí či hnízdí na holých větvích. Cesta nahoru trvá cca půl hodiny jízdy – mikinu a boty s sebou. Já jsem naštěstí mikinu měl, ale jel jsem v žabkách a myslel jsem, že mi umrznou nohy. Vyrazil jsem ráno kolem 9. hodiny a většina cesty byla ve stínu. Každopádně jsem se těšil na výhled z věže nahoře a na čaj v místní restauraci, která měla všude dole cedule. K mému zklamání byla jak věž, tak restaurace nahoře zavřená.. Super.. 🙂  Po cestě zase tolik výhledů není, byť pár se jich našlo. Z věže by musel být krásný 360 stupňový výhled. Nahoře u zavřené věže byli nějací policajti, kteří mi vysvětlili, že je zavřeno. Chvilku jsem si tedy sednul na vyhlídku kousek pod parkovištěm, vzal špunty do uší a kochal se výhledem. A o výhled z věže jsme stál tolik, že jsem se k těm samým policajtům vrátil a zeptal se, „opravdu je ta věž zavřená?“.. Koukali divně 🙂 Ale i tak to bylo fajn dopoledne a pokud to čte někdo, kdo hledá inspiraci na Langkawi, určitě doporučuju. A po cestě nahoru či dolů se vyplatí nespěchat a kochat se okolní přírodou.

Gunung Raya Langkawi
Jeden z výhledů z Gunung Raya.

Durian Perengin Waterfall

Po ne úplně vydařeném výletu na Gunung Raya jsem vyrazil na Durian Perengin Waterfall s tím, že zlepším skóre zatím ne tolik úspěšného dne. Byl to docela pěkný areál, ale já jsem tedy čekal něco trochu jiného. Připomínalo mi to nějaké venkovní lázně, byť samozřejmě bez léčivých pramenů. Nahoře jsem se odměnil zchlazením v bazénku pod vodopádem a po 15 minutách jsem vyrazil zachránit den na Tanjung Rhu beach, to byla jistota.

Langkawi Sky Bridge

Celodenní výlet jsem měl naplánovaný na dny příští. V plánu bylo navštívit Sky Bridge, což je dominanta a hlavní atrakce Langkawi. A stojí za to. Lanovkou, která už sama o sobě je zážitkem, vyjedete za 55 ringgitů nahoru, kde si můžete užít krásného výhledu na celý ostrov. Za dobrého počasí jsou vidět i thajské ostrovy. A pak je tu SkyBridge, nejdelší most svého druhu na světě. A on se normálně houpe 🙂

Langkawi Sky Bridge

Doporučuju vyrazit hned ráno, čím později dorazíte, tím větší fronta na lanovku. V lanovce jsem se seznámil s jednou Ukrajinkou, která žije v Číně a byla na Langkawi na dovolené. Nakonec jsme spolu strávili celý den a bylo to moc příjemné zpestření. Myslím, že i pro ni. Takhle cestovala poprvé, vůbec neměla plán ani skútr. Tak jsem ji vzal na svém skútru na blízké vodopády Seven Wells Waterfall, kde jsme se vykoupali a pak dokonce na druhou stranu ostrova na oblíbenou Tanjung Rhu Beach a myslím, že měla fakt zážitek. Cítil jsem se v tu chvíli jak zkušený cestovatel 🙂

Poslední noc alá Robinson

Můj pobyt na Langkawi se blížil ke konci, v sobotu jsem odjížděl na Koh Lipe do Thajska. V pátek jsem se tedy přesunul zpátky směrem k přístavu, abych vrátil skútr a koupil lístek na loď. Dopředu jsem si sháněl nějaké lowcost ubytko na páteční noc. Na Airbnb mě zaujal náhledový obrázek, na kterém byl vyfocen nějaký zarostlý kopec. Jen tak ze zvědavosti jsem rozklikl, spíš kvůli tomu, že jsem nevěřícně koukal, co všechno se může na Airbnb nabízet. Byl to pobyt ve stanu někde v opuštěné džungli.. Ale ono to mělo skvělé recenze! Najednou mi to v hlavě přeplo a věděl jsem, že tohle chci udělat 🙂

Takže jsem páteční noc strávil na vyvýšené plošině ve stanu nad mořem. Sice jsem se moc nevyspal (plošina byla šikmá, neměl jsem matraci), ale hlavně ten večer a dopoledne za to stálo. Nebyla to úplně samota, v rozpadlé chýši tam bydlel zálesák Din s pěti zuby, se svojí manželkou a dvěma dcerami, ale tím spíše to ještě bylo umocněné. Parádní zážitek a určitě budu hledat opět něco podobného na své cestě!

Směr Thajsko

Langkawi, i Penang předtím, jsem si opravdu užil a nastal čas vyrazit dále, do Thajska. První zastávkou byl ostrov Koh Lipe.

Varan? jako bonus

 

PENANG – STREET ART A STREET FOOD VLÁDNE VŠEMU

Po dvou měsících na Bali jsem se rozhodl, že si to udělám trochu punkové a vyrazím s baťůžkem a noťasem po Asii. Plánem je vidět toho co nejvíce, ale zárověň si ta místa užít, ne to prolétnou sprintem jen kvůli čárce v diáři. První zastávkou byl Penang v Malajsii.

DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ

Po dvou měsících na Bali jsem se rozhodl, že si to udělám trochu punkové a vyrazím s baťůžkem a noťasem po Asii. Plánem je vidět toho co nejvíce, ale zárověň si ta místa užít, ne to prolétnou sprintem jen kvůli čárce v diáři. Při cestě musím pracovat a přidal jsem si k tomu ještě jednu starost navíc – rád bych o každém místě napsal na blog. Ideálně hned po jeho opuštění, dokud jsou dojmy čerstvé. Na cestu mám 5 týdnů, než se potkám s rodiči v Bangkoku a zamíří společně zpět na Bali.

Teď jsem týden na své cestě – zdá se mi to jako měsíc. Asi je to tím, jak je to intenzivní. Když si uvědomím, že před týdnem jsem byl ještě na Bali, nevěřím.. Momentálně sedím ve Starbucks na ostrově Langkawi (update: než jsem to dopsal, tak jsem postupně seděl na dalších 4 místech.. – nějak mi pořád chybí čas).

Destinace č. 1:  MALAJSIE – PENANG

V pátek jsem se na Bali rozloučil se svými hostiteli (byl jsem u nich přes měsíc) a na rozloučenou jim nechal ve skříni narvaný kufr svých věcí. Přes Kuala Lumpur jsem vyrazil do Penangu, malebného přímořského státu v Malajsii, který je znám především díky hlavnímu městu George Town. V plánu bylo zůstat zde dvě noci a pak pokračovat na malajský ostrov Langkawi. Celý pátek jsem strávil na cestách a na ubytování dorazil až někdy po 8. hodině večer, hladový a unavený. Hodil jsem věci na pokoj, který jsem sdílel s dalšími 9 spolunocležníky a vyrazil do města s tím, že najdu nejbližší restauraci, najím se a půjdu spát. Restauraci jsem nepotkal, ale hned za rohem jsem objevil pouliční stánky, které tvořily přímo u silnice jeden obrovský celek, v němž desítky strávníků dotvářeli úžasnou atmosféru. Tak jo, najím se tady. Vybral jsem si stánek, kde jsem si vybral něco, co doteď nevím, co bylo. Nabral jsem si kousky na talíř, borec to hodil na pánev plnou oleje a za chvíli jsem baštil za nějakých 30 korun.

Sednul jsem na plastové židličky a pustil se do toho. What do you want to drink? Do you have a beer – big one? Yes, wait a minute. A dalších deset minut jsem ho neviděl.. Oni tady pivko moc neprodávají, kór takhle na ulici. Ale jsou ochotní pro něj běžet do nejbližšího obchodu. Takže po deseti minutách přiběhl celý udýchaný s pivem v ruce a omlouval se, že mu to tak trvalo. Pivo celé teplé, tak že ho prý ještě strčí pod led 🙂 To už jsem nevydržel a vzal jsem za vděk i to teplé, které mě nakonec stálo 3x víc než samotná večeře. Hold přirážka za donášku – ale už jsem nechtěl zpětně smlouvat, měl jsem se zeptat předem..

penang streetfood
Streetfood v George Townu

STREET ART – to neomrzí

Ok, takže napapanej a teď na kutě? Nakonec mě přemohla zvědavost a vyrazil jsem ještě do ulic. George Town je znám především svým streetartem. Nasadil jsem sluchátka, pustil do uší písničky a coural po ulicích, kde jsem hledal jednotlivé malby. Níže ty nejlepší kousky:

George Town street art

George Town street art

George Town street art

streetart2

George Town street art

streetart6

Atmosféru ještě umocnila výzdoba, vzhledem k blížícímu se čínskému Novému roku byly všude rozvěšeny a rozsvíceny červené lucerničky. Nakonec jsem takhle strávil asi dvě hodiny – další večer jsem si to zopakoval!

Byť fakt unavenej, zabral jsem asi až po 2. hodině ráno, nějak mi to nešlo. Ne že by někdo v pokoji dělal bordel, ale každou chvilku někdo courá na záchod nebo teprve dorazí z venku. Zato další noc – to už jsem spal jak miminko 🙂

KEK LOK SI TEMPLE

Druhý den jsem měl naplánovaný výlet na známý Kek Lok Si Temple. Celý víkend jsem pojal velmi turisticky, takže žádný Uber, ale pěkně lokálním dopravou (instrukce na konci článku). Kek Lok Si je nejznámějším čínským chrámem v Penangu, tyčí se nad městem a jeho dominantou je obrovská socha Buddhy úplně na kopci. Nutno říct, že ta mě z celého komplexu oslovila nejméně. Dá se k ní z chrámu buď pěšo nebo lanovkou za 6 ringgitů (30 Kč) tam a zpět.

penang
Kek Lok Si Temple
Kek Lok Si 1
Kek Lok Si Temple
Kek Lok Si 4
Kek Lok Si Temple – lucerničky všude
Kek Lok Si 3
Kek Lok Si Temple

PENANG HILL

Po cestě dolů jsem se stavil nadlábnout v místní jídelně a autobusem se svezl pod Penang Hill, což je další atrakce s krásným výhledem na celé město. Tady už je lanovka docela nutnost (vyšlápnout to jde také, ale prý je to asi na 3 hodiny cesty do kopce – lanovka stojí 30 MYR = 150 Kč). Na netu v nějakém cestopise jsem se dočetl, že se čeká fronta na lístky asi hodinu a půl, takže jsem byl smířený s tím, že se tam pouze pro svůj vlastní klid otočím a pojedu domů.. Jenže, nikde žádná fronta nebyla a já byl za 15 minut nahoře. Lanovka jede hodně rychle, navíc hodně kolmo, a i přesto fakt dlouho. Když jsem nahoře vystoupil, pochopil jsem, že hodinu a půl dlouhá fronta se čeká spíš na cestu dolů 🙂 Nahoře je krásný výhled, jsou tu vybudovány vyhlídky a město je pod vámi jak na dlani. Určitě by tu šlo strávit půl dne jenom couráním. Jen škoda trochu horší viditelnosti. Nakonec jsem si udělal krásnou procházku, a i fronta na lanovku směrem dolů nakonec utekla docela rychle.

penang_hill
Výhled z Penang Hill

Večer procházka městem, mrknul jsem do Chew Jetty – což je vesnička na moři zapsaná v Unesco – a na blízký Kuan Yin Temple (kde akorát probíhala čínská slavnost), a šup na kutě.

Další den ráno jsem si – už s plným batohem na zádech – prošel zbylou část města, kterou jsem předchozí dva večery nestihl (pevnost Fort Cornwallis nic moc, resp, obešel jsem ji pouze z venku, kde není vidět nic, kromě hradeb) a vyrazil na cestu na Langkawi. Původně jsem měl v plánu jet speedboatem, který mezi Penangem a Langkawi jezdí za 70 RYM a cesta trvá tři hodiny. Ale protože jsem měl ten víkend opravdu baťůžkářskou náladu, vzal jsem to lowcost dvěma trajekty a autobusem za 35 celkem.

Moje cesta tedy začala v Penangu a já vyhlížel zážitky dní příštích. Ale o tom až příště.

Tipy na výlety v Penangu:

Street Art!

Nesmíte minout. Krásné malby v ulicích, většinou v kombinaci s nějakým skutečným doplňkem (židle, houpačka, kolo atd.). Pak je tu ještě druhý typ pouličního umění – kovové sošky, zachycující určitou situaci s vtipným textem. Osobně jsem více na chuť přišel barevným malbám. V informacích či v hotelu si vyžádejte mapu, kde jsou všechny malby zaneseny a vyrazte objevovat!

Kek Lok Si Temple a Penang Hill

Z autobusového nádraží Komart busem č. 202, 203, 204 ke Kek Lok Si za 2,40 RYM. Z Kek Lok Si na Penang Hill busem č. 204 za 1,40 RYM. A z Penang Hill zpět na Komart za 2,40 RYM. Mějte to přesně, autobusáci rádi zkouší, že nemají nazpět. Jedná se o výlet skoro na celý den, na Penang Hill člověk stráví spoustu času (jak kocháním se výhledem, tak ve frontě na lanovku 🙂 Ale stojí to za to!

Street food

Určitě je podobných míst v George Townu více, mnou objevené je tady.

Komart

Nejvyšší budova ve městě, s vyhlídkou nahoře. Měl jsem ji na checklistu, ale cena za vstup (cca 70 RYM = 350 Kč) mě odradila.

A ještě tip na výlet v okolí – přišel jsem na to pozdě a už měl naplánovanou cestu dál, ale moc mě mrzelo, že nemůžu navštívit Cameron Highlands a Taman Negara. Krásné a vyhlášené prostředí na treky. Spoustu lidí, se kterými jsem potom mluvil, tam jezdí. Mám takovou ideu, že bych se tam během pobytu v Asii chtěl ještě podívat 🙂